aktuality
Tragická nehoda změnila vše, ve Zlíně dostali druhý život
Vážná nehoda u Napajedel změnila život manželům během vteřin. Z devastujících zranění se dostali díky lékařům ve Zlíně. Dnes mluví o druhé šanci i silných chvílích naděje.
Cesta, která měla být návratem domů, se během okamžiku proměnila v boj o život. Manželé Josef a Irena Mohylovi se loni v říjnu vraceli z pohřbu, když jejich vůz u Napajedel čelně narazil do auta v protisměru. Následky byly tragické – jeden z pasažérů nehodu nepřežil, další skončili s těžkými zraněními.
Oba manželé byli transportováni do Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, kde o ně okamžitě převzal péči specializovaný tým. Zatímco Josef utrpěl vážná, ale stabilizovaná zranění, stav jeho ženy byl kritický. Lékaři bojovali o její život dlouhé týdny.
„Měli jsme relativně nové auto, samo aktivovalo zdravotnickou záchrannou službu,“ vzpomíná Josef Mohyla, který seděl na místě spolujezdce. Vůz řídil jeho bratr. Josefova manželka Irena byla na zadním sedadle společně se svou sestrou, která bohužel těžkou nehodu nepřežila.
Po příjezdu záchranářů se ještě snažil pomoci. „Pamatuji si příjezd záchranky, stihl jsem je ještě upozornit, že má manželka kardiostimulátor a pak jsem ztratil vědomí. Poté si pamatuji první den na ARIM (Oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny – pozn. red.), kdy mě lékař informoval o mých i manželčiných poraněních. Bratr skončil v Uherskohradišťské nemocnici,“ vypráví Josef Mohyla.
Podle lékařů šlo o mimořádně závažná zranění. „Nejhůře na tom byla Irena Mohylová, jednalo se o velmi závažné polytrauma – utrpěla zlomeniny několika obratlů, mnohočetné zlomeniny žeber a otevřenou zlomeninu bérce. Její manžel měl zlomených několik žeber, obratel, pohmoždění jater a ledviny,“ líčí rozsah zranění Tomáš Gabrhelík, primář Oddělení anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny KNTB.
Následující týdny byly plné nejistoty, bolesti i naděje. Zdravotníci se kromě léčby starali i o psychickou podporu rodiny. „Celou dobu jsme byli v kontaktu s nejbližšími příbuznými, kteří je denně navštěvovali. Pana Mohylu jsme mohli po týdnu přeložit do spádové nemocnice, jeho žena na našem oddělení strávila více než měsíc, a to včetně pobytu na následné intenzivní péči. Poté pokračovala v léčbě ve fakultní nemocnici Ostrava.“
Silné momenty si manželé pamatují dodnes. „Měli jsme k dispozici psychologa, duchovního, na mé přání mě na lůžku přivezli několikrát za manželkou. Její stav byl takový, že jsem nevěděl, jak dopadne. Tak jsem ji aspoň mohl držet za ruku. Bylo to jistě nevšední přání, všichni na oddělení však měli lidský, a přesto profesionální přístup,“ cení si Josef Mohyla.
Náročná léčba trvala dlouhé měsíce, ale dnes už se manželé dokážou ohlédnout zpět s vděčností. Podle jejich slov jim zdravotníci doslova změnili osud. „Výsledek je vidět. Manželka si chodí jako princezna, vůbec nevypadá, že utekla hrobníkovi z lopaty. U vás jsme se znovu narodili,“ vzkazuje s úsměvem Josef Mohyla zlínským zdravotníkům.
Jeho žena Irena dodává: „Když mě po těch týdnech ze Zlína odváželi, říkala jsem jim, že až budu v pořádku, přijdeme je navštívit.“ „Po svých…,“ podotýká s úsměvem Josef Mohyla.
A svůj slib splnili. Když se po měsících vrátili poděkovat, šlo o mimořádně emotivní setkání. „Když se pacient nebo jeho rodina vrátí, aby nám osobně poděkovali, je to pro nás vždy velmi silný a dojemný okamžik. Vnímáme to jako jedno z nejkrásnějších ocenění naší práce a potvrzení, že naše péče měla pro pacienta skutečný význam. Taková setkání nám připomínají, proč tuto profesi děláme. A dodávají nám energii i motivaci pokračovat dál,“ konstatuje zdravotní sestra Lenka Husáková.
Komentáře
